Už jsem tady napsala mnoho o tom, co vám může pomoci, a i tento článek věřím, že vám pomůže. Ono totiž čas od času přijdeme k nějaké nevyžádané radě, která v nás vyvolá kousek pochybnosti, jestli by ten trénink spánku, to vyplakání, nebylo vlastně nejlepší pro všechny. Nebo třeba, jestli už by to naše dítě nemělo spát bez nás ve svém pokoji, jestli se navzájem nebudíme. Nebo jestli by už to naše dítě nemělo usínat samostatně. Tak se dneska pojďme v rychlosti podívat, jak to s tím tréninkem je. A vy se ke článku můžete kdykoliv vrátit a ujistit se, že to děláte dobře ❤️
Spánkový trénink - jeho (ne)účinnost a dopad
Určitě si tento článek čte někdo, kdo možná ještě o spánkové tréninku neslyšel, nebo neví, že tato konkrétní věc tréninkem je. Spánkový trénink je nástroj pro dosažení hluboké nezávislosti našeho dítěte v usínání a spánku různými metodami. Ta nejhorší je, že dítě večer položíme do postýlka, zavřeme dveře a přijdeme ráno. Za poslední roky však vynalézaví trenéři vymysleli spoustu modifikací. Jsou to metody, kdy chodíte dítě v intervalech kontrolovat, ale nemůžete ho zvedat nebo s ním víc interagovat. Metody, kdy sedíte v místnosti, ale na dítě nereagujete, nebo pouze slovně. Nemůžete používat oční kontakt, vzít dítě z postýlky nebo mu nějakou větší intervencí z vaší strany pomoci usnout.
Co je důležité je, že spánkový trénink není nijak podložený neurovědou nebo evidence-based. Výzkumy, které byly provedeny neukazují žádné změny ve spánku dítěte. Bohužel však nemáme ani dostatečně kvalitní výzkumy tréninku spánku, které by nám ukázaly, jak velký dopad má na mozek a stresový systém dítěte.
Máme však spoustu nepřímých důkazů, a také výzkumy, které nám říkají, že trénink spánku žádným měřitelným způsobem nezastavuje noční probouzení ani nemění spánek dětí, co do délky trvání nebo spánkové architektury.
Mnozí odborníci na duševní zdraví předpokládají, že to, co se děje, když necháme dítě plakat samotné je, že na nereagující přítomnost nebo hrozbu izolace reagují stresovou reakcí typu boj nebo útěk. Většina dětí začne plakat, zvracet, má průjem nebo se různě kroutí. To je stresová reakce, která může trvat minuty, ale také klidně hodiny. Když pak nikdo nepřijde, nebo nikdo nereaguje, aby dítě koregulovalo, změní se reakce z ohrožení na ztuhnutí a disociaci, což může vypadat jako usnutí. Předpokládá se, že po ukončení procesu tréninku spánku usínání dítěte (může trvat dny, týdny nebo měsíce), přejde dítě přímo do reakce ztuhnutí, disociace a usnutí, které je vyvoláno prostředím, ve kterém je/bylo trénováno. Některá miminka si pomáhají i dalšími způsoby, jako je muchlání plyšáka, bouchání hlavičky o postýlku, ožužlávání matrace nebo postýlky apod.
Může to vypadat, že jsou děti po tréninku spánku v postýlce klidné, ale my víme, že se ve skutečnosti nic v jejich spánku nezměnilo. Co se změnilo, je míra jejich stresu, protože děti se stále budí, ale už nesignalizují svým rodičům o pomoc a podporu, protože stejně nikdo nepřijde. Tento proces využívá vrozený mechanismu přežití miminek, který je vypíná, pokud není poblíž nikdo, kdo by pomohl.
Místo toho, aby děti vstupovaly do spánku s pocitem klidu a bezpečí, usínají ve strachu a stresu. Trénink spánku vystavuje mozek dětí riziku, že bude zažívat vysoké a/nebo dlouhé období toxického stresu. To pak dítě vystavuje riziku vysoce reaktivní amygdaly a hypotalamu se sníženou schopností regulovat stres.
Vím, že je noční péče těžká, sama jsem to zažila a někdy ještě zažívám, a pracuji s rodinami ve všech částech života jejích dítěte. Vím také, že je to časově omezený úsek, období, které se už nikdy nevrátí a skončí. Toto období vývoje mozku vašeho dítěte nebude trvat věčně. Je možné pečovat o své dítě, ale zároveň pečovat i o sebe a svůj spánek, a těžit a učit se z toho, co právě zažíváte. Může to být nejtěžší věc na světe, co kdy budete dělat, a zároveň ta nejvíce obohacující. Děti nelze naučit spát, méně se budit, nebo vás nepotřebovat. Ony vědí, jak spát, jen spí jinak, než dospělí.
Tak zase u čtrnáctky!
A.

