Pláč je emoce, se kterou se často během uspávání, spánku nebo po něm setkáváme. Proto je velmi důležité emoce dítěte, a samozřejmě i své, dobře chápat, a vědět, co s námi dítě komunikuje. Protože ano, pláč je komunikace, ne vydírání nebo manipulace ze strany dítěte. Ve 14. článku se tedy podíváme na toto téma více.
Pláč před spánkem
Jak už určitě víte, pláč před spaním může způsobit přetažení dítěte. Děťátko je příliš dlouho vzhůru, je příliš unavené, a tak může dojít k velkému pláči a dalším emocím. Jako první se tedy zkuste zaměřit na to, zda dítě neukládáte příliš pozdě.
Druhým velice důležitým krokem před každým spánkem je rutina. Příprava na to, že se jde spát, uklidnění nebo poslední vybláznění, podpora emocí a trénování nových dovedností, to vše může být součástí. Určitě její roli nepodceňujte.
Někdy je to však tak, že vaše dítě pláče před spánkem, i když není přetažené, i přes to, že máte skvělou rutinu a dávno už jste prošli přes čtvrtý trimestr, kdy se může objevit čarovná hodinka. Stále je však svět pro malé dítě obrovský, plný nových věcí, jejich nervová soustava a mozek jsou přetížené a slzy jsou tím, co jim pomáhá uklidnit se a lépe spát. Čtete správně.
Děti pláčou, některé více, některé méně. Nikdy by však neměly plakat o samotě. Jak tedy pláš souvisí s lepším spánkem?
Podporovaný pláč
Podporovaný pláč je určitým způsobem ochrany a léčby. Emocionálně se toho během dne děje pro dítě velice hodně. Všechny těžkosti vytváří frustraci, zmatek, nervozitu, neklid, a to se snaží dítě vstřebat. V momentě, kdy je dítě unavené, má tendenci pustit to vše ven. Pokud dítěti dovolíte emoce vypouštět během celého dne, vyplouvá jich večer na povrch mnohem méně. Řešíte je v průběhu celého dne. V případě, že během dne průchod emocím nedáváte, pak se může stát, že se vše nahromaděné spustí před spánkem a dítě nebude moci usnout, dokud to vše ze sebe nedostane ven.
Když dítěti budete pomáhat zpracovávat jeho emoce a pracovat s nimi, vyhnete se spoustě agrese. Dítě pláčem uvolňuje, co je třeba, a pokud to dělá postupně, nedostane se do stavu frustrace a z toho pak vyplývající agrese. Když je agresivita minimální, dětský nervový systém je více v klidu. A když je nervový systém v klidu, pak je pro dítě mnohem jednodušší usnout a v klidu spát.
Důležité také je, že slzy dětem umožňují přijmout změnu. Všichni máme tendenci „nesnášet" změny, stejně jako naše děti. Když vám ale vaše spánkové návyky nefungují, je nutná změna, protože se chcete cítit v pohodě a fungovat plnohodnotně. Když však iniciujete změnu návyku dítěte, musíte počítat s tím, že přijdou slzy. V případě, že svému dítěti dovolíte plakat, zatímco mu vysvětlujete, souzníte a propojujete se jiným způsobem, přijme tuto změnu.
Pamatujte na to, že slzy nejsou špatné a vy nejste špatný rodič, pokud vaše dítě pláče. V případě, že jste zvyklí zastavit slzy vašeho dítěte co nejrychleji, začněte postupně a pomalu, nespěchejte na sebe. Podporujte slzy během dne, před nočním spánkem a v noci. A zkuste si vymyslet svou mantru, kterou se uklidníte. Může to být třeba: „Jsi v bezpečí, můžeš plakat, pláč je v pořádku a já tě podpořím." Mozek si začne zvykat a uvidíte, že budete velice brzy pláč vnímat úplně jinak.
Pro jistotu ještě jednou upozorním, že stále píši o PODPOROVANÉM PLÁČI, ne o pláči o samotě.
Pláč po probuzení
A proč moje dítě pláče pokaždé, když se probudí?
To je velice častá otázka, která od vás přichází. A já to naprosto chápu, protože vím, že to může být nepříjemné, když slyšíte, jak vaše děťátko pláče a vy nevíte proč.
Někdy je to indikátor toho, že spánku nebylo ideální množství. Že ho bylo příliš málo nebo příliš hodně, takže je pak dítě tak trochu dezorientované. Někdy to může být také temperamentem vašeho dítěte. Vysoce citlivé děti potřebují více času, aby si zvykly na to, že jsou zase vzhůru. Přechod mezi spánkem a bděním je velmi náročný, ač se to tak nemusí zdát. Děti signalizátoři mají tendenci opravdu hlasitě oznamovat, že jsou vzhůru a potřebují buď dále spát, nebo vaši přítomnost.
Některé děti se probudí s pláčem, i když jsou u vás v náruči (viz důvody výše), ale děti, které spí samotné (ať už přes den nebo v noci), se mohou probudit a uvědomit si, že tam nejste, a proto vám dávají signál, že je to něco, co potřebují. Nepropadejte panice! Neznamená to, že nikdy nemohou spát v postýlce bez vaší přítomnosti. Znamená to, že s vámi komunikují, že vás potřebují, a to je velice důležité a pro vás vodítkem k tomu, co můžete udělat. Přijít, pomazlit, uspat, prostě a jednoduše naplnit potřebu blízkosti.
Pokud dítě pláče nebo dokonce křičí opravdu hodně a dlouho, pak zvažte nepohodlí nebo bolest. Může se to stát v případě bolení bříška, růstu zubů, přicházející nemoci atd. Pokud dítě pláče k neutišení během noci a vypadá to, že spí, může se jednat o noční děsy.
Než budete reagovat na dítě probuzené s pláčem, nadechněte se, případně se napijte a reagujte opravdu regulovaní, ne ve stresu. Bude to pro vás oba mnohem jednodušší a příjemnější. Pomáhejte si blízkým kontaktem, očním kontaktem, denním světlem, kojením, pusinkami nebo čímkoliv dalším, co vám vyhovuje.
A tak ještě jednou, ať si to zapamatujete: To, že vaše dítě pláče neznamená, že jste špatný rodič! Pláč k nám lidem prostě patří, tak se ho nesnažte vymazat ze světa, ale spíše pochopit.
A.